Pipi Dlouhá punčocha

str. 238

"Když uvidíte bílé dítě brečet, tak je to úplně jasné, že mu vyhořela škola nebo že má volno nebo že mu paní učitelka zapomněla dát úkol z násobilky. A jak to vypadá, když propuknou prázdniny, o tom radši nemluvme. To pak se ten brek a řev vůbec nedá poslouchat. Když se školní vrata zavřou a začnou letní prázdniny, nezůstane jediné oko suché. Děti táhnou v průvodu domů za zpěvu smutečních písní a škytají pláčem při pomyšlení na to, kolik musí uplynout měsíců, než zase budou mít nábosilku. Je to bída, že se to ani popsat nedá," uzavřela s hlubokým povzdechem Pipi.

str. 161

"Ano, utíká to, utíká, a my stárnem," řekla Pipi. "K podzimku mi bude deset, takže nejlepší léta už má člověk za sebou."

str. 156

"Můžeme jíst rukama?"

"Jak chcete, mně to nevadí," řekla Pipi, "ale pokud jde o mě, tak já se přidržím starého zvyku a budu jíst ústy."

str. 148

"Pipi," říkával, "kdybys šla na královský bál a zapomněla sis umýt nohy, tak si z toho nic nedělej, ale kdyby sis při ztroskotání zapomněla vzít s sebou prázdnou láhev, tak je s tebou ámen."

str. 146

"Už jsi, Pipi, někdy ztroskotala a vyplavala na pustý ostrov?" zajímal se Tomy a usadil se na truhlíku pohodlněji.

"To bych prosila," odpověděla důrazně Pipi. "Něco tak ztroskotaného, jako jsem já, se hned tak nenajde. Se mnou se Robinson Crusoe vůbec nemůže měřit. V celém Atlantském i Tichém oceáně dohromady zbývá už jen takových osm nebo deset pustých ostrovů, na kterých jsem ještě neztroskotala. V příručkách pro turisty jsou na zvláštní černé listině."

str. 40

"… V Šanghaji jsem jednou viděla Číňana a ten měl tak velké uši, že mu sloužily i jako pláštěnka. Když pršelo, jednoduše si zalezl pod uši a byl v teplíčku. Jenže uším to zas tak náramně příjemné nebylo. Když bylo moc špatné počasí, nabízel přátelům a známým, aby se k němu přišli pod ty uši schovat. Sedávali pod nimi a zpívali smutné písně, dokud se nevyčasilo. Měli ho za to moc rádi. …"

str. 38

"Tak co vlastně ve škole dělají?" ptal se jeden chlapeček.

"Jedí bonbóny," odpověděla Pipi bez váhání. "Blízko školy je továrna na bonbóny a odtamtud vede potrubí rovnou do třídy. Celý den se z něho řinou bonbóny a děti mají co dělat, aby je stačily sníst."

"A co dělá paní učitelka?" zeptala se jedna dívenka.

"Vybaluje dětem bonbóny z papírků, co by dělala jiného, ty hloupá," vysvětlovala Pipi. "Snad si nemyslíš, že si to děti dělají samy? Ani nápad! Samy dokonce ani nechodí do školy. Posílají za sebe bráchu."

str. 32

"Vítáme tě do školy, Pipi. Doufám, že se ti tu s námi bude líbit a že se budeš dobře učit."

"A já zase doufám, že budu mít vánoční prázdniny," odpověděla Pipi. "Proto jsem taky přišla. Spravedlnost musí být!"

str. 24

"A podívejme se," řekla Pipi. "Mám já dnes ale štěstí. Strážnici, to je moje. Mám je skoro stejně ráda jako kompot."

str. 19

"To ne, Pipi, to nejde, přece si nemůžeme vzít cizího pána," řekl Tomy. "A co bychom s ním taky dělali?"

"Co bychom s ním dělali? S takovým pánem se dá dělat spousta věcí. Mohli bychom si ho držet v kleci na králíky místo opravdovského králíka a krmit ho pampeliškami. Ale když nechcete, tak prosím…"

str. 16

"Kdybych ti chtěla namluvit, že čistím komín, tak bys mi nevěřil, na to jsi moc vykutálený," odpověděla Pipi. "Po pravdě řečeno jsem se pustila do pečení. Ale za chvíli budu hotová. Zatím si můžete sednout na truhlík na dříví."

str. 13

"Nasmažíme lívanců,

Naděláme ňamňamců,

Najíme se žbrblanců."