Dekameron 2000 aneb Láska v Praze str. 147

"Když mě pan žalovaný potkal večer v petřínských sadech a povalil mě na zem, nevolala jsem o pomoc, jelikož jsem se domnívala, že to se mnou myslí vážně."

Jak je nervózní. Tenkrát já, teď zas on. Je zdrcen, že objem pasu se mu šíří, nohy se mu naopak zase tenčí a neposlušné pohlavíčko mu odmlouvá...

"Dříve jsi mi říkal, že jsem anděl a tvoje spása...," šeptala Agneska.

"Ale di se vysrat, huso pitomá!" křikl na ní Vilda

"Vráťa je kus pěkného mužského. Bože, to by bylo štěstí! Na prsou je hezky zarostlý, o hodně víc, než byl Rosťa. A pod těmi slipy zřejmě -- kruci, až je mi z toho horko, jaké tam číhá čertisko. Ale že je pořád ještě tak nesmělý."

Manipulacím s vřeštícími a defekujícími tvorečky se Pepík vždycky vyhnul, nechal to na Marušce a jednou při návratu z pivnice nepoznav před domem vlastního synka, vlepil mu pár facek, aby šel řvát jinam...

Když se mu konečně zdařilo odvést ji za prkennou ohradu fotbalového hřiště a položit si ji do trávy, přihodila se mu ejaculatio praecox do trenýrek, ale před Klárkou to ututlal, dlouho jí vykládal, jak "strašně moc" ji miluje...

Kamil teď chodí s intelektuálkou Bobinou, která nosí kalhoty, mužská saka (občas si od Kamila vypůjčí jeho slipy, neboť nerada pere), kolem krku tlustý poniklovaný řetěz, na obou zápěstích náramky z okované kůže a pořád mluví...

"Jindřiško, představ si teď chlapa, takovej ten městskej typ, rozumíš, co má tělo hnusně bílý jak tvaroh, a nohy jako kýbl od vápna - mohla by ses s ním milovat?"

"To víš, že ne, Kamilku."

"A s blonďákem?"

"To nevím. To jsem ještě nezkusila."

"Nerozčiluj mě, prosím tě! A kdyby měl prsa zarostlý a chlupatý jak lyžařský svetr?..."

Ládik zaplatil kávu, kterou mu nepřinesli, a šel pryč...