Karkulín ze střechy

"Máš mě ale přesto rád, viď?"

"Ano, opravdu mám," ujistil ho Karkulín.

"Sám nevím proč a pořád o tom přemýšlím, když odpoledne ležím a nemůžu spát."

Popleskal Bena po tváři.

"Samozřejmě, že tě mám rád. Musí to ale něčím být... Možná tím, že jsi úplně jiný než já, ty chudáčku!"

Vylétl do okna a zamával Benovi na rozloučenou.

"A když zazvoníš, jako by hořelo," zavolal, "tak to znamená, že buď hoří, nebo taky: 'Zase jsem tě, Karkulíne, probudil, vezmi s sebou velkou tašku, přijď ke mně a odnes si všecky moje hračky - dostaneš je bez okolků."

Pak si Karkulín a Ben pro svůj zvonek domluvili zvláštní znamení.

"Když zazvoníš jednou," řekl Karkulín, "tak to znamená: 'Hned sem přijď,' když zazvoníš dvakrát, tak to znamená: 'Ať tě nenapadne sem chodit,' a když třikrát, znamená to: 'Jaké štěstí, že je na světě takový krasavec, trochu při těle, náramně chytrý, smělý a vůbec tak bezvadný jako ty, Karkulíne.'"