Má veselá jitra

V neděli ráno Bláznovská povídka

Pršelo beznadějně.

Zato rozhněvaný muž, který se vydával za Frantu Volka z Vyškova, mi sděloval, že četl o "mé zločinecké činnosti" a že jsem "podepsal ten klozetpapír. Nevím, kdo ty ksichty šestiprdelní u nás grupuje," stěžoval si mi, "a kde všichni ti zločinci, co patřejí za mříže anebo do svěrací kazajky, berou právo si o naší krásnou zemi otírat uslintané huby. Kde jsi byl, vážený nočníku, když my se rvali s fašisty a nasazovali život za dobytí naší svobody?? Příští měsíc pojedu do Prahy a vyhledám tě a promluvíme si," přešel náhle do plurálu majestatiku, "s tebou rukama abys poznal jak jsi tu vážen a celá ta tvá ksindelgeselschaft, to na různý takový hnůj platí."

V sobotu ráno Zlodějská povídka

Když já se tak nerad starám o věci. Kdykoliv míjím nějakou frontu, bývá mi líto těch, co v ní čekají. Ani ne tak proto, že už skoro nic nedostanou bez vystávání, jako proto, že jsou tolik chtiví. Jsou lační věcí a proshánějí čas, který by se dal nepoměrně lépe naplnit.

V pátek ráno Sanitářská povídka

Za deset minut dvě jsem vstal a odešel do místnosti, kde už mezitím tlustý pan Mixa naspal celou hodinu. Chápal jsem ho. Musel se vyspat nejen po minulé noční, ale zároveň se i připravit na dnešní noční. Protože mu přitom běžel plat (sice nízký, ale konec konců i nepatrná suma násobená třicetišesti něco hodí), vyspával docela spokojeně. Pokusil jsem se ke své skříňce proklouznout co nejtišeji, ale pan Mixa měl spaní jako hlídací pes. Pootevřel svá prasečí očka, pohlédl na mě, zívl a prohlásil: "Kurva, to bych si teď zamrdal!"

Oblékal jsem si právě svetr přes hlavu, což mi umožnilo nechat jeho sdělení bez odpovědi.

"Už jdeš?" zeptal se a znovu zívl.

"Jo."

"Pořád prší?"

"Jo."

"Strašně bych, kurva, mrdal. Mně se snad muselo zdát o kundě nebo co," posteskl si a posadil se. "Na resu dneska slouží ta sůva?"

"Táňa?"

"Jo ta. Ta člověku nedá. Myslí si bůhví co. Je to, kurva, kunda vypočítavá."

"Kdo má odpolední?"

"Nemám ponětí," řekl jsem popravdě.

"Určitě Jana. S tou taky nic není, tu obtahuje primář."
"Jo?"

"A najednou kouknu pod stůl a vidím, že ten prasák vyčůranej drží tu mou za kolínko. Tak se šlo domů. Doma jsem ji přehnul přes židli a dostala kurtou. Čtrnáct dní jsme to dělali jenom ze strany," vzpomínal pan Mixa s potěšením, "a holka spala jen na boku. Aspoň nechrápala." Pan Mixa při vzpomínce na své manželské lože zívl. "Nesháněl mě nikdo?"

"Ne!" řekl jsem.

"Tak už, kurva, jdi!" vyzval mě. "Buď rád, že ti to končí. Mně ještě zbývá šestnáct hodin. Jestli v noci přimrzne a báby začnou padat, to nechci, kurva, vidět!"

"Myslím, že to na mráz nevypadá," řekl jsem. "Aspoň v rádiu hlásili teplou frontu."

"Ty kurvy lžou i o počasí," odbyl mě pan Mixa a dlouze zívl.

V pátek ráno Sanitářská povídka s vloženou povídkou do krabice

Konečně jsem se mohl uvelebit v křesle, ale ještě jsem nestačil nalistovat rozečtenou stránku, když se vřítil tlustý pan Mixa. V jedné dlani svíral ruličku volebních plakátů, v druhé kladivo. "Jdu chrnět, kurva," oznámil a mrštil plakáty o zem, "mám dneska dvaatřicítku. Tohohle," ukázal na plakáty, "mi strčila ta píča staniční dvacet kusů, abych to vyvěsil." Na plakátu byla namalovaná usměvavá dětinská tvář na pozadí komínů a uhánějících kombajnů. Nápis oznamoval: Volím kandidáty Národní fronty, volím mír a lepší zítřek!

"Tak jsem jich nasral na každý patro po třech, ale máme jen tři patra!" stěžoval si pan Mixa a kráčel ke své skříňce. "Tak jsem to natlouk na dveře ambulance z obou stran a ještě mi jich, kurva, devět zbylo. Co s tím? Kdyby to aspoň tiskli na tenkej papír!" Vytáhl ze skříňky láhev piva, zuby ji odzátkoval a z výše si lil do hrdla nažloutlou tekutinu. "To byl dneska, kurva, den," žaloval na svůj osud, zatímco se zouval. "Kdyby mě někdo volal, pošli ho do prdele. Ať mi všichni vyserou oči!" S tím ulehl na bílé sanitářské lůžko, které se podle předpisů smělo používat jen o noční službě, a já beze slova vyšel z místnosti, abych ho nerušil.

Ve středu ráno Vánoční spiklenecká povídka

Odešel jsem tedy do skladu, kde jsme dopoledne porcovali leklé kapry, sedl si na prázdnou židli a přivřel oči. Bylo tu vlahé teplo naplněné rozličnými pachy a v konvici na vařiči bublala voda. Uvažoval jsem ještě chvíli o všeobecném spiknutí. Není to ovšem žádná mafie. Nikdo anebo aspoň většina z jeho členů netouží ani po zločinu a dokonce ani po nepoctivosti. Jsou to jen průměrní lidé, kterým vzali anebo spíš, kterým nenabídli ani jedinou myšlenku, ani jedinou hodnotu, jež by daly smysl jejich životu a oni nenašli v sobě dost sil, aby si ji sami objevili. Tak vzniklo společenství přemožených a kupodivu se v něm směstnali řezníci a zelináři a tajemníci a ředitelé podniků a podplacení kontroloři a uhlíři a zkorumpovaní novináři a nejspíš i ti, kteří byli pověřeni bojem proti tomuhle spiklenectví.

V pondělí ráno Šmelinářská povídka

Když Bedříšek vidí na písku malou holčičku, jde a vymočí se jí na záda. To ovšem tatínek už dávno nedělá. Aspoň to předpokládám.