Milenci na jednu noc

Člověka k lásce taky často dožene jenom samota a člověk se vlastně zmítá mezi svobodou a samotou - jenže nejčastěji ztratí svobodu a neunikne samotě.

Obilí ještě nedozrálo, muž teď mlčel, neznámá jména vesnic a chvějící se vzduch nad vozovkou, úzká údolí a les na vrcholcích, kdybych mohla takhle pořád jet: celý den a ráno znovu a nevracet se nikdy, nevracet se nikam.

Láska je určitě největším štěstím, ale zároveň člověka zahltí sama sebou, ve chvíli, kdy má člověk pocit, že žije nejúplněji, přestává ve skutečnosti žít. Kolem něho uplývá nesčíslně možných lásek a chvil a příležitostí větších a úplnějších, než jsou ty, které žije, ale on je nevnímá.

Nejhorší není žít bez lásky, nejhorší je žít v lásce, která se rozložila a rozdrobená na kousky už není láskou ale břemenem.