Moje první lásky

Moje první lásky

Přehrada

Člověk si vytvoří přelud, přilne k němu, hýčká jej, přičítá mu vše, po čem touží, vzhlíží k němu, ani si nevšimne, jak sám sebe klame, jak stále méně vidí svět, v němž se pohybuje.

Takhle opuštěný zůstanu po celý život. Budu čekat na ženu, která netuší, že je očekávána, poněvadž se neodhodlám ji oslovit, sdělit jí, že chci, aby přišla.

Pokud člověk jen přijímá lásku, je to, jako když se veze. Třeba na loďce a v noci a po obrovském jezeře. Kam se podívá, tak se rozlévá jen černá klidná voda. Je pravda, že voda se může vzedmout a člověka zaplavit. Ale mít rád, to znamená letět, sám se vznášet nad zemí. Tak vysoko, že se odtud dá všechno vidět. I když svět se zdá z té výšky jiný, změněný, a to, co se dole zdá významné, se třeba zmenší do titěrnosti. Také by řekla, že z loďky se dá vždycky vystoupit na břeh, ale z té výšky se člověk může leda zřítit.

Proč jsem pořád sám? Nejsem snad hoden pozornosti a lásky?

Jeden člověk svojí bábě

do prdele vrazil hrábě.

Tam je, babo, tam je máš,

už je nikdy nevyndáš!

Pan doktor se opřel o kmen stromu, mrkl na zmrtvělý splávek a zapálil si partyzánku. "Něco ti povím, studente. Člověk je pitomej v tomhle věku a provede spoustu blbostí, o kterých pak nechce vědět. Ale největší blbost uděláš, když si začneš myslet, že ženský jsou lidi jako ty. Ne," zavrtěl hlavou a hleděl směrem poledním do míst, kde se před chvílí rozplynul balón i s krásnou akrobatkou. "Neříkám, že jsou horší anebo lepší, ale jsou jiný. Splete tě, že mají podobnou hlavu, pracky i tlapy, dokonce jim z těch jejich hubiček lezou slova, jako používáš ty, a tobě se začne zdát, že se s nima můžeš domluvit, že třeba v jejich hlavách se může vylíhnout myšlenka podobná tvý. A když poznáš, že to tedy nikdy, protože jim slouží hlava k něčemu jinýmu, je už všechno v pytli."

U vody Madlenka prala,

ze břehu na ni Kačenka s ra a s ra-

dostí koukala.

Když otec skončil, doktor Slavík jen řekl: "Zazvonil zvonec a pohádky byl konec." Pak se obrátil k otci a ještě dodal: "Vy nejste zlý člověk, pane inženýre, vy určitě věříte tomu, co říkáte, ale já bych vám nepřál, abyste se dočkal."

"Čeho abych se dočkal?"

"Toho ráje, který jste nám tu vylíčil," řekl pan doktor, "abyste v něm náhodou nemusel žít."

"Všichni se dočkáme, všichni v něm budeme žít," pravil otec prorocky.

(inženýr opěvoval nadcházející překrásný čas totalitního režimu)

Pan Štěrbák pohodil hlavou a pravil, že na to, aby dělal ve své vlastní hospodě správce, se leda vysere, to radši půjde ke koním.

Tak se začali přít a pan doktor otci dokazoval, že vůbec nezná opici zvanou člověk, ta na rozdíl od všech ostatních opic, a vůbec zvířat, se nikdy nedosytí a neuspokojí.

"Čert se s tebou veselí," zhodnotil jeho náhlý odchod doktor Slavík, "pak ti hovno nadělí!"

Spadla píča na hasiča

přikryla ho chlupama.

Hasič křičí: Už jsem v píči,

už jsem tam i s kulama.

"Co se zdá, je sen," křičel pan doktor. "Až přijdete domů, vezměte ten svůj tomahawk a ťukněte se do čela, abyste se aspoň před spaním vzbudil."

"Ježíšmarijá," zlobil se pan doktor, "vy, pane Feuerstein, až přijdete domů, vytáhněte si ten svůj požárnickej tomahawk a usekněte si makovici, abyste tolik nemyslel!"

Nechci já maličké ženy,

ty jí mají při samé zemi,

a když je veliký bláto,

voda jim stříká až na to!

Jestliže je hrnec od slovesa hráti,

od čeho pak slovo srnec, smím-li se vás ptáti?

Lepší být smutný s láskou, než být veselý bez ní.

Goethe