Zvonokosy

… dech páně učitelův kazil jeho krásné mravokárné průpovědi, takže zvonokoští občané se raději vyhýbali jeho moudrosti, protože Kulíšek ji lidem s oblibou vštěpoval hodně zblízka. A ježto on jediný z celého kraje neznal tuto svou špatnou vlastnost, přisuzoval jenom ignorantství a žalostnému materialismu zvonokoských občanů onu horlivost, s níž před ním prchali a hlavně zkracovali každý důvěrný rozhovor, každou vášnivou debatu.

Na jeho botách s mosaznými háčky se ševcův důmysl cvičil zřejmě již tak často, že se blížil jejich neodvratný konec, neboť bylo víc než nepravděpodobné, že by nějaký nový příštipek mohl ještě zachránit jejich svršek nadobro zchátralý.

Oči měly za zvětšovacími skly onen sivý odlesk, který prozrazuje duchy chimérické, neustále spekulující o možnostech neuskutečnitelných ideálů.

Tohoto dne, aby mohl lépe přemýšlet, strčil palce za klopy kabátu a hlavu nakláněl dopředu; takový býval jeho obvyklý postoj, kdykoli šlo o něco vážného, a jeho podřízeným to imponovalo. Říkávali: "Pěšinka má zas plnou palici starostí."