Hostina u Trimalchiona

str. 53

"… Čisté kvítko, které si dělá blázny z jiných, nějaký noční tulák, který nestojí za to, co vychčije. Vůbec kdybych nachcal kolem něho, nebude vědět kudy kam…"

str. 52

… všude, kde je něco sladkého, tam najdeš i hořké."

str. 44

Tak se točily hovory, když vstoupil Trimalchio; utřel si čelo, umyl si ruce voňavkou a po krátké pomlčce pravil: "Přátelé, nemějte mi za zlé, už několik dní mi břicho nedělá dobrotu a lékaři si nevědí rady. Ale pomohly mi slupky z granátových jablek a pryskyřice v octě. Kručí mi to ostatně v břiše, jako když vůl bučí. A proto, chce-li kdo z vás své potřebě ulehčit, nemusí se nic stydět. Nikdo z nás nepřišel na svět bez díry. Myslím, že není většího trápení, než zadržovat větry. Na to je i Jupiter krátkej, aby to zakázal. Směješ se, Fortunato, ale sama mě tím v noci ze spaní budíváš! Ani při jídle žádnýmu nebráním v tom, co mu dělá dobře; a lékaři zapovídají zadržovat větry. Nebo přijde-li něco ještě horšího, všecko je venku pohotově: voda, klozety a ostatní drobné potřeby. Věřte mi, plynatost stoupá až do mozku a v celém těle dělá bouři. Vím, že mnoho lidí tak přišlo o život, že si nedali říci."

str. 39

Začal s grošem a byl by se pro halíř i v hovně hrabal.