str. 145
Anna Dvořáková pohlédla do tváře faktu, že porodila idiota.
str. 120
... v telefonu zaječelo hysterické ticho...
str. 41
5/ Chlapeček Oldříšek a holčička Helenka přišli domů. Polidštění taxikáře Oldřicha Burgeta postoupilo o jednu míli kupředu, když vyšlo nekompromisně najevo, že jeho žena Jana není s to obě děti náležitě zvládnout. Způsob, jakým se Burbet projevil, je mu tím více ke cti, že už první pohled ještě v porodnici na krev jeho krve ho k mrtvici šokoval. Připadalo mu až neskutečné, že něco živého lidského by mohlo být takhle škaredě scvrklé a rudofialové a olysalé. To, co si až dosud pod pojmem miminka představoval, byly totiž děti u několikaměsíční, novorozence prakticky nikdy neviděl. Ne že by ho někdy byl letmý pohled do nějakého kočárku nadchnul, ale teď se svíjel i dusil jistotou, že kdekdo kromě něho má děti pěkné.
Okamžitě vyhledal docenta Filku, aby se dozvěděl, kde se stala chyba a co jeho dětem chybí. Zůstanou vůbec naživu? Pan docent se upřímně zasmál a ujistil ho, že dvojčátka jsou nádherně zdravá a dobře vyvinutá. Je ať pan Burget počká dva tři měsíce a bude koukat. Oldřich odešl uklidněn i odhodlán, že s koukáním skutečně pár měsíců počká. Zatím prostě tyhle šeredky nebude brát na vědomí, točit se okolo nich je stejně záležitost ženská. On bude doma co nejméně, přijde se tam tak právě vyspat, a pořádně radši šlápne na kšefty. Stejně peníze v poslední době jen letí.
Nápadu, že otec je bude pár měsíců ignorovat, se Oldříšek s Helenkou útrpně ušklíbli. Představa, že by se domů chodil vyspat, je naplnila prvním veselím jejich života. A tak nastolili mumraj ještě týž den, kdy se ocitli ve svém hezkém domově. A v dokonalé souhře podle přesně načasovaného programu pokračovali i všechny dny příští. Či spíše noci příští.
Noc dostala v rodině Burgetových zvláštní chmurnou příchuť, protože se vskutku bylo čeho bát. Obě děti byly uloženy v sedm hodin do postýlek a kolem desáté se probudily, jak kázal jejich vyživovací řád. Zatímco synáček znovu klidně usnul, děvčátko se rozplakalo a neusínalo. Obratem probudilo bratříčka a kolem půl jedenácté už obě děti ne plakaly, ale řvaly jak zjednané. Krátce po půlnoci usoudily, že to by teda stačilo, a hluboce usnuly, aby načerpaly energie k dalšímu útoku. Signál k němu dávala Helenka úderem půl čtvrté....
str. 68
... odpověď shrnula do jediného zvučného substantiva, které lze při dobré vůli přeložit jako "vůbec nic".
str. 23
A bytem zněl rytmus plození vpravdě synkopální.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaši zpětnou vazbu.