Povídky malostranské

str. 137

"Spíše se nasytí oheň dřev a moře vod, než krásnooká nasytí se mužů."

U tří lilií (1876)

str. 136

Byla teplá, avšak tmavá letní noc. Sirnatý, mrtvý vzduch posledních dnů byl se konečně sbalil v černé mraky. Bouřný vítr je zvečera mrskal před sebou, pak se rozhučela mohutná bouř, zapraskal liják, a bouř a liják trvaly až do pozdní noci.

U tří lilií (1876)

str. 111

Jäkl se pomalu vyvyšoval nad hřeben. Teď bylo vidět ramena, teď už prsa, teď život.

"Není ho konce," bručel Novomlýnský, "ten chlap by moh vycházet v pokračováních."

Večerní šplechty (1875)

str. 109

"Záviděl bych kominíkům, kdyby neměli přece jen tak jednostranně černý názor do lidského života."

Večerní šplechty (1875)

str. 112

"Vždyť vy jste se také tak tuze chytrý nenarodil," durdil se Jäkl.

"Já? Prosím! Mne nosila matka pod srdcem šestnáct měsíců, a když jsem se narodil, už jsem mluvil. ..."

Večerní šplechty (1875)

str. 113

"Můj děd byl zvoníkem v Rakovníku. Byl tuze stár a tu ho jednoho dne napadlo, že si sám pozvonil umíráčkem, šel domů, lehl a umřel. ... Pak jsem si hrál kolem truhláře, který bydlel v domě a pracoval na truhle."

Večerní šplechty (1875)

str. 93

Obličej tak zdravě svítivý a do červena lesklý jako nedělní pečínka, politá čerstvým máslem.

Přivedla žebráka na mizinu (1875)

str. 90

Když je krásný květen, je na Malé Straně ráj. Petřín je obalen bílým květem, jako by všude kypělo z něho mléko, a celá Malá Strana je vhalena ve vůni bezu.

Pan Ryšánek a pan Schlegl (1875)

str. 85

Byl ale také přívětivý, švitorný. Když potkal hocha, který se mu líbil - hoch ten mohl být také děvčetem -, zastavil ho, pohladil ho po tváři a pak mu řekl: "Pozdravuj doma tatínka," třeba ho neznal.

Pan Ryšánek a pan Schlegl (1875)

str. 84

Řečtí bohové byli elegantní a duchaplní, krásní a veselí, Hellenové ve všem všudy. Slovanští bohové - pardon, my Slované neměli dost plastické síly ani na ustrojení velkých států, ani na vytvoření určitých bohů, naši bývalí bohové jsou nám dnes vzdor Erbenům a Kostomarovým pořád ještě mlhavou skupinou, samá měkkost, samá neurčitost.

Pan Ryšánek a pan Schlegl (1875)

str. 48

"V důvěře, že mne pan Eber neprozradí, vylhal jsem si dovolenou. Řekl jsem, že mně babička, po níž dědit mám, k smrti stůně.

Pan rada mně dovolenou sice dal, podotknul ale přísně, že by praktikant ani neměl mít babičku."

Týden v tichém domě (1867)

str. 47

"... Dveřím nejbližší zahvizdne 'pšt!' Vše je hned u svých stolků.

Pan rada vkročil s rozepjatou vestou.

'Zdá se mně, že puknu, jak tloustnu,' praví, 'musím buď k doktorovi nebo k babičce!'

Tělocvik v smíchu."

Týden v tichém domě (1867)

str. 44

"Mají mne za nesmírně učeného a baví se rádi se mnou. Ale neodvažují se vůbec bavit před panem radou, leda když pan rada udělá vtip, kdežto pak nastane všeobecný tělocvik v smíchu. Když ale pan rada vyjde na chvilku ven, začne všeobecné "hejbejte se, škatule", a každá tvář se rozšíří a každý ponížený hrb narovná. Patří to k dennímu pořádku a tajně vytahují hodinky, nevyjde-li již ve všem pravidelný pan rada."

***

"... Ten pan rada těší se pověsti, že umí psát. Vydal prý také nějakou knihu, myslím, že onucologii, totiž návod, jak nejpraktičtěji onuce na noze skládat."

Týden v tichém domě (1867)

str. 36

"... a na obličeji jeho zahrál sobě nucený úsměv stočený svůj rej."

Týden v tichém domě (1867)