Příběh malého Waltra Pieterse

str. 102

Básník Klaas sešpulil pusinku, jako by dával se rtů pít ptáčkovi.

Sklopil oči a pohrával si s nejdolejším knoflíkem na vestě. Celý jeho obličej byl uzpůsoben k veršování. Na tom chlapci bylo něco zhudlařeného, něco jako na zadrátované míse... ne, podobal se zmačkanému papíru... ne, nevyžehlenému prádlu, ne, upotřebenému ubrousku... ne, nevykynutému chlebu...

Ach, cožpak já vím, čemu všemu se ten klacek podobal! Jděte na schůzi křesťanských jinochů. Tam najdete habaděj modelů toho druhu, jaký já myslím, adepty šaškovství v pouťových boudách Páně, pieroty onanie.

str. 67

Kdyby vzdělaný člověk věděl, jaké potěšení dělá, projeví-li trochu nevzdělanosti, raději by se mnohdy tvářil jako hloupý z pouhé lásky k lidem.

str. 52

Ubohá Lenka... ona nebyla nikdy zhanobena, chybělo jí do toho mnoho!

str. 26

Škola byla prázdná a lavice vypadaly jako by v nich byli žáci zanechali všecku svou nudu.

str. 16

Byla prašeredná, jaksepatří špinavá a kromě toho měla trochu křivou postavu.

str. 13

... neboť na cestě naší obraznosti jsou propasti, jejichž hloubku se neodvažujeme měřit.

str. 12

... nic nečiní člověka tak bystrým jako roztrpčené srdce.