Ve dvou se to lépe táhne

str. 68

"Člověk se velice mění, když se dá oholit," řekl Hašek. "Znal jsem jednu vousatou židovku, prodávala peří, a ta když se dala oholit, všichni myslili, že je to její vlastní syn. Takové věci se často přiházejí na světě. A zrovna tak to je, když je člověk oholený a pak si dá narůst vousy. Já sám jsem se mnohdy nemohl poznat, když jsem se zapomněl podívat několik měsíců do zrcadla. A když jsem se jednou vrátil ze studijní cesty po Africe a přišel domů, myslila matka, že jsem svůj vlastní synovec, to jest syn mého mladšího bratra, a když jsem jí to vymlouval, myslila, že jsem podvodník, a já jsem měl na policii co dělat, abych dokázal, že se mýlí."

str. 79

"... Vždyť já sám ani někdy nedovedu rozeznat, mluvím-li pravdu nebo lež... Vždyť já jsem synem sedmi nezaopatřených rodičů!"

str. 130

Jak na Matěje Kuděje působil Jaroslav Hašek:

"... Ač Jarkův zevnějšek byl velice prozaický, přece jeho osobnost působila na mládež a zejména na adepty spisovatelského umění neobyčejnou přitažlivostí a nevysvětlitelnou kouzelnou mocí. Připadal mi jako světlo - ne veliké, oslnivé světlo, ale jako klidně hořící, obyčejná petrolejová lampa, ke které se v noci sletují všelijaké jepice i jiné noční mušky, můrky i motýlkové, kteří přivábeni světlem ji obletují, popálí si o ni křídla, spadnou dolů z výšin, v nichž poletovali, ale sotvaže se trochu vzpamatovali, už se zase vrhají střemhlav k jejímu plameni, od něhož je dělí silná, nepropustná, ale jim neviditelná skleněná stěna."

str. 292

Výrok Jaroslava Haška, se kterým Zdeněk Matěj Kuděj putoval po Čechách:

"Kdo rychle dvakrát dává, to je správnej chlap. Kdo se dlouho v kapse šťourá, ten je šťoura, a kdo nic nedá, to je svině hnědá."