Soužití k zabití

str. 108

… a naivně se zakousl, aniž by v mužské pýše tušil, že urval olízaný vdolek,…

str. 103

… to jsou témata, jež můj mozek přemíla co zrna neblahé úrody. Přesto jsem mezi zrním shnilým a námelem napadeným nalezla jedno slibné a buclaté, jež jsem s rozkoší rozkousla, abych vychutnala jeho sladkost.

str. 99

Jakmile si chlap prožije údobí mýdlově bublinkaté promiskuity, jednoho dne vychladne a chce vztah. Vztah v reálném slova smyslu. Žádné blouznění, žádné nekonečnosti a sentimentální křepčení, ale pevnost.

str. 69

Jen ho to ve slipech zalechtá, už letí do cizí postele, div se nepřerazí.

Po čase muž podlehne volání genů, a místo, co by s dcerou opakoval malou násobilku, věnuje se číslům s cizí slečnou. Manželka nevzrušeně háčkuje, protože je citově vyspělá. Když se choť uráčí poctít ji přízní v loži, vstřícně mu nohama obemkne bedra a přidušeně zamumlá: "Ty můj ďáble! Chceš v sobotu šunkafleky, nebo roštěnou?"

str. 68

Ty klidně řekneš, že můj muž podlehl volání genů! Ježíšmarjá! A co takovej chudinka pedofil, jehož geny ustavičně vábí prznit dětičky? Co melancholický vrahoun, který se rozveselí, jen když dostane pod stromeček strunu na škrcení? Pyroman? Sadista? Ti mají své neblahé sklony určitě také v genech. A přece společnost zvažuje, do jaké míry jsou za své činy zodpovědni, a soudí je.

str. 58

… manželka nechápe spor jako spor, ale bere spor jako sport? Hezká slovní hříčka, stačí přidat písmenko, a je po sporu.

str. 12

Šťaštný je toliko imbecil, který sedí na židli blázince, pokyvuje trupem a ustavičně se hlasitě směje. Znal jsem takových desítky. Nikdo z nás na tomto světě není šťastný, neprožívá šťastný život, nejvýše radostný, ale mně se líbí nejvíc slovíčko pohoda.