Svatební cesta do Jiljí

str. 30

Cesta nezačínala dobře. Navíc vlak nyní postával v každé menší stanici. Už to nebyl ten sebevědomý vlak, kterým jsme ráno vyjeli. Nějak rychle zestárl. Vypadalo to skoro tak, že se vzdal mladistvých snů po dalekých krajích a chce se v některé menší stanici usadit a prožít tu klidné stáří.

str. 28

Vstávej, můj červánku,

je den plný jasu,

den plný mléka,

den plný fazolí.

str. 27

Je mi téměř trapno vykládat po tisící prvé historku o zmeškaném vlaku, ale stalo se. Existují zřejmě dvě základní skupiny lidí. Jedni přicházejí na nádraží s hodinovým i delším předstihem a usedají do studených, neosvětlených souprav, k nimž dosud nebyla připojena lokomotiva. Se zadostiučiněním pak pozorují bobtnající vlak, s radostí zjišťují, že ti, kteří přišli o půl hodiny později, si již nesedli, a s pohoršením upozorňují nakonec na skupinu druhou, na hazardéry, kteří přiběhli na poslední chvilku a chytají vlak již rozjetý. Vlak, jenž ujel takovému hazardérovi, je pak malou dividendou za akcií jejich hodinového čekání.

str. 12

"Abych se přiznal, vždy jsem si sudičky představoval se svíčkou."

"Váš osud je příliš bohatý, svíce ho nepostihne."

str. 11

Otazník v tomto světě samých vykřičníků vzbuzuje v člověku představu spíše příjemnou. Skrývá v sobě netušené možnosti.

str. 10

A tu jsem na sebe dostával vztek, že ani nedovedu vyjádřit její historickou neopakovatelnost, ačkoliv ji tak dobře cítím, denně se o ní přesvědčuji a jsem jí okouzlen.

Bezprostředním původcem našeho seznámení byl vlastně můj diář, kniha to, která se stala postupem doby soupisem ztrát mé paměti, až se nakonec ztratila sama.