Jako v zrcadle, jen v hádance

str. 128

"Jsem tady jen jednou jedinkrát. A už se nikdy nevrátím."

"Jsi teď součástí věčnosti. A ta se po celou věčnost vrací."

str. 124

Není to zvláštní, že člověku vstoupí do očí slzy z toho, že má někoho rád?

str. 122

"Kdybych něco kreslila a věděla bych, že to, co kreslím, oživne, až bude výkres hotový, neodvážila bych se nakreslit vůbec nic. Neměla bych odvahu dát život něčemu, co by se nedokázalo bránit mým zdivočelým pastelkám..."

"Pozemský i nebeský svět jsou tak velké tajemství, že ho ani lidé na zemi, ani andělé na nebi nemohou úplně pochopit. Ale ve světě něco nehraje. S tou úžasnou kresbou je něco v nepořádku."

"Všechny hvězdy jednoho dne zmizí. Jedna hvězda je však stejně jen malá jiskra z velkého ohně na obloze..."

str. 120

"Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to bychom už neviděli sami sebe..."

str. 108

"Nikdo přece 'nežije věčně' a andělé v nebi už vůbec ne. Protože andělé 'nežijí', a proto nic necítí, a proto ani nikdy nebudou dospělí. O tom jsme už přece mluvili."

str. 94

"V tom případě je naše duše zřejmě nesmrtelná! Je možná stejně nesmrtelná jako duše andělů v nebi."

"Veškeré dílo stvoření je zrcadlo, Cecílie. Celý svět je hádanka."

str. 87 a 88

"Babička ale stejně říká, že kvůli myšlence, která nám utekla, se nikdy nemáme rmoutit...

... protože je jako ryba, co se vysmekne z háčku. Hledá pak potravu ve větší hloubce, a když se znovu objeví u hladiny, je vykrmenější."

str. 82

"Jste stvořeni z atomů a molekul na malé planetě ve vesmíru. Dostali jste do vínku kůži a vlasy a pět nebo šest smyslů, jejichž pomocí můžete vnímat svět kolem sebe. Ale uvnitř té tvrdé skořápky, vyrobené z něčeho, co připomíná sádru nebo vápenec, máte i měkkou hmotu mozku, která má schopnost spát a snít, myslet a pamatovat si."

str. 80

Andělé v nebi nikdy nemohou zaniknout. Je to proto, že nemají pozemské tělo z masa a kostí, od něhož se duše může oddělit. V našem světě to tak není. Tady všechno zaniká rychle a snadno. Dokonce i hora se pomalu opotřebovává a nakonec z ní zbyde jen hlína a písek. Všechno, co se děje v přírodě, je jako pomalý požár. Celý stvořený svět jako by doutnal v mechu.

Ne vždycky člověk dokonale chápe, co tvoří. Například když něco nakreslím nebo namaluju na papír, neznamená to, že chápu, jaké je být to, co jsem nakreslila. To, co kreslím, přece není živé. A právě to je zvláštní: Že žiju!

str. 46

Každou vteřinu se z Božího rukávu vytřepe několik zbrusu nových dětí. Abrakadabra! Každou vteřinu také několik lidí nenávratně zmizí. Dlouhá, nekonečná řada, další vystoupí z řady, a další, a teď Cecílie...

Narodit se je totéž jako dostat darem celý svět.

Občas Bůh rozhodí bezradně rukama a řekne: "Jsem si vědom, že to či ono by mělo být jinak, ale pozdě bycha honit, nejsem přece všemohoucí."

str. 44

"Spousta věcí je záhada, mami. Ale jako bych všemu teď, když jsem nemocná, rozuměla nějak líp. Jako bych celý svět viděla v daleko ostřejších obrysech."

"To tak bývá. Stačí dostat pořádnou chřipku a hned nám zní ptačí zpěv úplně jinak."

str. 15

"Někdy cítíme smutek, když se díváme na něco krásného, protože víme, že to nebude trvat dlouho. A zasmějeme se, když je něco ošklivé, protože dobře chápeme, že se to jen tak pitvoří."

str. 7

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář.

První list Korintským 13, 12