str. 134
... dnes, místo abychom řešili hrůzy minulosti, začínáme se k nim tulit a hýčkat si je. Abychom vůbec mohli zvolit prezidenta, potřebujeme komunisty. Jaká je asi cena za jejich hlasy? Umělci oněch usmiřujících zábav tomu napomáhají...
str. 132 - 133
Převažující umělecká výpověď o dnešku či včerejšku - pokud neposuzujeme profesní kvality literární či filmové, ale především vnitřní pravdivost, vyznění a morální dopad - tedy ona umělecká výpověď, kterou vítězně zastupují a českou zemí jako nezničitelná loď proplouvají všechna ta báječná, pelíškovitá pupenda, taková výpověď uspává výčitky, obelhává, urychluje mravní rozklad...
To je strašlivé nebezpečí, od kterého se distancujeme. Snaha lakovat minulost narůžovo. Vymalovávat útěšlivý obraz jedné velké národní prima party, smíchávat katy a oběti. Narůžovo, co bylo krvavé. Nikdo nezastírá, že jsme se tehdy nezasmáli, ale drsný humor lze zaznamenat i v Osvětimi, což neznamená, že vyzmizíkujeme fakt, že se jednalo o vyhlazovací tábor...
Autoři takovýchto výpovědí zastírají podstatu, omlouvají totalitní režimy, podporují návrat komunismu, starých dobrých časů. Napomáhají tomu, že si komunisté s konečnou platností oddechli, objali se s ostatními mlaskavými, masitými polibky, co jsme si, to jsme si. Umazávají viny a definitivně pohřbívají oběti, odkopávají je na samotné dno zapomnění, definitivní pohřbení, definitivní. Podtrhují, že oběti byly marné.
Nacismus i komunismus byly lemovány tisíci, miliony mrtvých. Byly založeny na ponižování a týrání, což přece pokračovalo ve věznicích, běžném životě i v letech sedmdesátých a osmdesátých.
A my se tváříme, že tak horké to nebylo. Bylo to vařící!
Ti, co se raději vzdali života než cti a mravních principů, ti vlastně překážejí, o ně se škobrtá a klopýtá, jsou dokladem, že skutečnost se skládá z mikrosvětů, které se nemusejí protnout, nelze je zalátat povrchní bžundou. Jediný obraz se nemůže tvářit, že vypovídá o celku.
Taková díla snímají hříšníkům z beder jejich hříchy, uspávají národ hlubším a sprostším sebeobelháváním. Žijeme v zemi, kde jsou na místě koncentračních táborů výkrmny prasat, kde magistráty a starostové měst i vesnic bezostyšně povolují pochody nacistů, kde se bývalí agenti StB a straniční funkcionáři přerodili v podnikatele a politiky dnešní, kde se roky a roky vlečou soudy s komunistickými zločinci, k nímž se marně vláčejí ti, co chtějí svědčit, a jejich řady řídnou. Ubíjíme je definitivně a ochucujeme to nesmírným ponížením...
str. 106
Dítě je na tomto světě utýráno v momentě, kdy je počato.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaši zpětnou vazbu.