S hrůzou jsem si ujasnil, že můj celý život se skládá pouze z čekání v jakékoliv formě, a jen z čekání - z nějakého druhu nepřetržitého krvácení, - a že veškerý čas, jenž mi zůstal k pocitu přítomnosti, se počítá sotva na hodiny.
...
..., ať vykonáme na zemi cokoliv, vždy se z toho zrodí nové čekání a nové doufání; celý vesmír je prosycen morovým dechem umírání sotva zrozené přítomnosti.
...
Co jmenujeme životem: je čekárna smrti.
Najednou jsem pochopil - tehdy - co je to čas: My sami jsme výtvory zhotovené z času, těla, která se zdají být hmotou a nejsou ničím jiným než ztuhlým časem.
Povídka ze sbírky Závrať, kterou uspořádala Jana Čeňková.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaši zpětnou vazbu.