Šarlák; Malý kousek od ráje, str. 15

Šarlák, str. 140

Ještě horší to bylo s blížící se půlnocí, kdy lůno tmy vydávalo své potraty, podivné přízračné existence z řad bezdomovců a narkomanů, které podobná místa, kam se Bůh nedívá, přitahují stejně neomylně jako nekrofilní hmyz - tomu byli někteří až překvapivě podobní.

Šarlák, str. 139

... nemohl bych ani o jednom z nich říct, jak se jmenuje. Možná i proto jsem se cítil jako někdo, kdo sem nepatří, protože jména jsou tím, co drží skutečnost, bez nich každá vzpomínka připomíná říční dno, přes které se valí voda kalná, stoletá.

V Letech, str. 130

Nebe bylo růžové jako muškátový květ, ale všechno kolem páchlo po hovnech.

Vyšší dívčí, str. 104

Jenže jak už to chodí, za každým úspěchem, za každým lehkým pšouknutím přijde nakonec lejno velikosti klobásy.

Vyšší dívčí, str. 99

Člověk, který nestihne svou dobu, je jako chmýří ve větru, nemá se kde zachytit. Jeho místo je stranou od lidí, v polích za městem nebo někde v hřebčinci, který možná ani není skutečný. Jinam prostě nepatří, a pokud se před ním objeví nějaké lepší příští, bývá to v jeho případě záležitost vyloženě ošidná, vedoucí na scestí.

Za Pazdernami, str. 87

Jednou jsme po dobrém obědě seděli na betonovém rantlu přímo u odkalovací nádrže, lízali jsme nanuky, a právě když jsem si dal do pusy poslední kousek oplatky, tak něco zašplouchlo a před námi na špinavou hladinu vyplavalo hovno jako dům, lejno tak obrovské, že to až vyráželo dech, protože víc než lidský výtvor připomínalo dobře živenou kachnu nebo nějaký nafouknutý měch.

... Něco podobného nikdo z nás do té doby nespatřil. Věděli jsme sice, že si velká doba žádá velké činy, ale nemohli jsme pochopit, jak by asi musel vypadat jedinec schopný něco podobného vytvořit.

Za Pazdernami, str. 86

O tom, že jsou hovna podivná, neprozkoumaná matérie, nepochyboval ovšem ani on. Upozorňoval mě především na jejich značnou rozdílnost. Některá svou tvrdou skořápkou a lehkostí připomínala bakelitové odlitky, plavala po hladině jako dětské hračky a nenechala se rozbít ani drobným kamením, které jsme na ně házeli, některá slavě, slaboulince svítila a z některých vycházela těžká narkotická vůbě šeříků, sladce omamná.

Za Pazdernami, str. 88

... - a lhostejno zda před bouří, nebo jen menším lijákem. Jako kdyby v tom okamžiku chtěla hovna k nebi blíž. A co bylo zajímavé, ke změně počasí mělo dojít třeba až druhý den, ale sračky to věděly mnohem dřív.

Většinou byla olboha ještě jasná a odkalovací nádrže už samy od sebe odpudivě temněly, z jejich hlubin začínaly na povrch vyplouvat strašné věci, odporné a děsivé, hovna se zuby, lejna prokrvená na hřbetě jako električtí úhoři...

Na periferii, str. 63

... - což byl snad vůbec první člověk, u kterého jsem si potvrdil v praxi, že zlé duše se rády stahují do některých forem, jako kdyby měly vkus pro určitý lidský typ.

Invalidní bratrstvo, str. 57

..., většinou se ani nehádal, jen po člověku během práce občas loupl malýma, jako u svině zkalenýma očima.

Invalidní bratrstvo, str. 55

... sprostý lid lze dohnat ke štěstí a zdraví jedině tlustou holí, pořádným bejkovcem přiloženým na záda, a rozhodně ne zábaly a masážemi, pro jejichž ozdravné účinky jsme neměli tu správnou historickou průpravu, otužilost několika pokolení...

Pravdu měl proto nejspíš Jindra Černý, když při pohledu na naše zbídačelá těla prohlásil, že lepší huba si na ústřicích snad i pochutná, ale pro podruha je to, jako kdyby chrchle žral.

Invalidní bratrstvo, str. 53

... člověk musel stát u mašiny přeci jen delší dobu, aby pocítil, jak mu ten chlad stoupá přes kosti až do duše, kterou téměř ochromil.

Nové Dvory, str. 33

Svět mrtvých zde prosakoval do světa živých jako voda promočenou zdí, a kdo z těch, kteří tu prošli, patřil na jednu nebo snad na druhou stranu, nešlo dobře rozlišit.

Malý kousek od ráje, str. 15

Nelze vstoupit do téže řeky, ale do té samé to nejspíš jde a nejlépe pak ve chvílích, kdy člověk na celé týdny ztratí všechnu naději a jen cítí, jak život přestává být životem a jak se v nekonečných prostorách fabriky stává ubohou přízračnou chimérou a jeho smysl téměř nejde zachytit.