Štěstí tady a teď

str. 94

Všeho zkusme, co dobrého, toho se držme. Jednomu pomůže léčitel, druhému lékař, třetímu přítel nebo chytrá kniha. Každý je jiný, proto je dobré mít vždycky dostatek možností na vybranou...

str. 93

Duchovní život začíná od maličkostí. Třeba od nějakého symbolu, který nám připomene, proč jsme na světě.

str. 90

Všechno má svou poetiku, kdybych měla říci, které místo, jaká hora se mi nejvíc líbí, jako bych mimoděk řekla o nějakém dítěti, že je horší. Každé místo je jiné. Každé rodí jiné rostlinstvo a to pak vytváří odlišnou atmosféru.

str. 86

Co je pro někoho dobře a co pro druhého špatně? I kdyby se pěti lidem děla stejná věc, každému pomůže něco jiného.

str. 85

Jednou se mi zdálo o objetí stromu. Objímala jsem jej a jeho větve se sklonily a objaly mě. Bylo to nádherné!

(Když jdeš do kostela, jsi vinna, tady, v chrámu přírody, však nikdy.)

str. 78

Když hořel oheň, myslela jsem na své nejbližší, na celý svět... Příroda je jediný chrám. Člověk nikdy nemůže vystavět takový kostel, takovou svatyni, jakou vytvořil Stvořitel.

str. 62

Člověk pro svůj vnitřní život nepotřebuje žádné náboženské instituce. Dokonce si myslím, že jsou někdy na překážku. Obřad v kostele je krásný, ale že bych ho potřebovala k vnitřnímu klidu, to nemohu říci. Pro mě je mnohem působivější chrám přírody.

str. 49

Věci jsou neměnné, změníte je jenom svým pohledem. Proto říkám: "Zuzanko, stalo se to, a je to tak, jak to je. Teď je důležité to zvládnout."

str. 48

Mám ráda stáří, protože mladý člověk myslí jinak. Chce to, chce ono. A je to v pořádku, protože potřebuje bydlet, má řadu potřeb. Ve stáří tahle chtění mizí.

Když třeba udělám nějakou kravinu, vzpomenu si na Gogolova slova: "Člověk žije a žije a najednou je z toho taková hovadina, až oči přecházejí."

str. 40

Objímat sochu je nádherné, protože nereaguje.

str. 35

Od patnácti let si píšu deník, protože jediný majetek člověka je čas, jinak žádný majetek nemáme. A je na nás, co s tím časem uděláme.

str. 24

Závislosti, ať už jakékoliv, člověka spoutávají. ... Jen jedinou závislost si pěstuji - závislost na svobodě.

str. 17

Důležité je nechat druhého volně dýchat. Abychom si mohli užít své radosti života.

Bez dětí by byl život pustý. Ženy, které neměly nikdy děti, jsou jiné. Jiné ve smyslu druhu citu, který přináší jen mateřství. Obětování se z radosti. ... bytost jsem si vždycky přála. Hlavně jsem chtěla holčičku.

str. 15

MÁME KAŽDÝ SVŮJ DŮVOD, PROČ JSME TADY. Musíme pečovat o tu svou zahrádku, kterou jsme od našich pradědů a dědů dostali do vínku, zúrodnit ji a nenechat ji ladem.