str. 9
"... bylo by méně bolesti mezi lidmi, kdyby nevynakládali tolik obrazotvornosti - sám pánbůh ví, proč jsou tak ustrojeni - na to, aby si zpřítomňovali minulé utrpení, místo aby klidně snášeli lhostejnou přítomnost."
str. 26
Je to s dálkou jako s budoucností. Cosi velkého, zšeřelého stojí před naší duší, náš cit se v tom ztrácí jako náš zrak, a my zatoužíme oddat se celou svou duší, dát se naplnit jediným, nádherně velkým pocitem. - A žel, když se přihrne, když to už není "tam", ale "tady", je vše takové jako předtím, a my tu stojíme ve vší své chudobě a omezenosti, a naše duše žízní zase po nápoji, jenž před ní věčně couvá.
str. 41
"Že vy lidé," zvolal jsem, "když o něčem hovoříte, musíte hned říci: To je pošetilé, to je moudré, to je dobré, to je zlé! A co to vlastně všechno má znamenat? Vyzkoumáte tím vnitřní pohnutky toho kterého skutku? Dokážete s určitostí dovodit příčiny, proč se stal, proč se stát musil? Kdyby tomu tak bylo, nesypali byste ty své soudy tak tuze lehce z rukávu."
str. 70
"Pohleď, číms nyní tomu domu! Ve všem všudy! Tví přátelé tě ctí! Jsi často příčinou jejich radosti a tvému srdci se zdá, jako by bez nich nedovedlo být; a přece - kdybych teď odešel? Kdybych odešel z tohoto kruhu, cítili by to? Jak dlouho by cítili trhlinu, kterou tvůj odchod způsobí v jejich osudu? Jak dlouho? - Ó, jak pomíjející je člověk, že i tam, kde se přímo dohmatává svého vlastního bytí, kde jedině vytiskl pravdivý obraz své přítomnosti, že i v památce, v duši svých milých hasne, že i odtud vymizí, a to brzy - tak brzy!"
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za Vaši zpětnou vazbu.