Mluviti pravdu

str. 273

Proč mlčíme, když nám něco vadí? Chlapi to jinak neumějí. Spolknout to, vytrávit a vysrat. Třeba celé město, všechna příkoří, ta skutečná i ta domnělá, končící lásku, ponížení.

str. 49

Netušil ještě tenkrát, že velké věci se skládají z maličkostí, drobných náhod navazujících na sebe.

str. 40

Netušila, že když si chceme něco vzít násilím, nikdy to nedostaneme, že dobro konané proti vůli je první branou do pekel.

str. 23

U staré jabloně viděl přivázané koně, od nozder jim šla pára. Jsme jako oni, napadlo ho. Svázáni v rozběhu. Pořád za sebou vláčíme kočár s minulými dny.

str. 21

Voda je voda. Burácející i něžná, na několik způsobů modré, pohyb, neustálý a mocný, žeroucí zem i skály, činící z rybářů stoupence nebo naopak odpůrce Boha.

Když poutali loď bezbožného druha, nad kterou se vznášel puch zasychajících ryb jako kletba veselé bídy, bylo ticho. Moře se přestalo převalovat a mlčelo, když se z něj vynořil velrybí samec kulohlavce. Poulil po nich, jak ležel na bohu, to velké oko a teskně zpíval svou velrybí řečí.

Komentáře